Ptačí řády a jejich evoluce: Svišťouni

"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Stratigrafický výskyt: Paleocén (56 ma) až současnost

Areál rozšíření: Všechny kontinenty kromě Antarktidy

Do řádu svišťounů řadíme tři hlavní skupiny: klechy, kolibříky a rorýse. Všechny čeledě vykazují jedno společné přizpůsobení, a tím je rychlý let. Umožňuje jej totiž extrémně rychlé mávání křídel a jejich úzký, srpovitě zahnutý tvar. Tito ptáci nedosahují žádných úctyhodných velikostí, ale velmi zajímavé je pozorovat jejich chování. Někteří odborníci však příliš s klasifikací nesouhlasí a kolibříky se pokoušejí zařadit do zcela nového řádu, ačkoliv zatím neúspěšně. Především s rorýsy totiž tito pojídači nektaru sdílejí veliké množství souhrnných znaků. Soudě podle dnešních dnů jsou svišťouni druhým nejpočetnějším řádem ptáků-jen pěvci jich mají jaksi více...

Kolibřík za letu

Dnes nám jsou tedy z řádu svišťounů známi pouze kolibříci, rorýsi a klechové. V minulosti však existovaly ještě další dvě čeledě-Jungornithidae a Aegialornithidae. Tyto dvě méně rozsáhlé skupinky však vyhynuly již během Eocénu. Co se celkové evoluce svišťounů týká, začíná zhruba před 56 miliony lety v horninách usazených během období zvaného Paleocén. Primitivní Eocypselus se vyskytoval v severní a střední Evropě v oné době. Mezi vědci však panují neshody ve správném zařazení tohoto tvora do živočišného systému, i přesto je však některými odborníky uznáván jako nestarší známý svišťoun. Jistějším a lépe známým je už eocénní Primapus, k odkrytí jeho pozůstatků došlo ve Spojeném království. Patřil právě mezi aegialornitidy, kteří velké slávy během evoluce nedosáhli, stejně jako jungornitid Parargornis (viz. obrázek pod textem). Z novějších skupin patří mezi nejstarší známé svišťouny rod Cypselavus z oligocénního stáří na území Francie. Věřte nebo ne, Cypselavus byl primitivním klechem...

Pozůstatky druhu Parargornis messelensis objeveny v Německu

"Velké množství barev u kolibříků inspirovalo celou variaci příhodných jmen." Nigel Marven

Týká se to především angličtiny, která si pro pojmenování kolibříků, klechů i rorýsů našla celou řadu nejpříhodnějších jmen. Věděli jste však, že kolibříci nezískávají své barvy z pigmentů? To je také důvod, proč jsou barvy jejich peří tak vividní (zářivé či jasné). Pokud se na kolibříka podíváte za pěkného slunečního záření (musíte být samozřejmě rychlý, abyste ho zachytili), přesvědčíte se sami. V jednadvacátém století žije na naší planetě okolo 450ti druhů svišťiunů, což činí tento řád, jak již bylo napsáno výše, druhým nejpočetnějším mezi ptáky. Velice zajímavé je to, že svišťouni upadají do stavu strnulosti. Tehdy zpomalí svůj metabolismus a sníží se jim tak tělesná teplota-tímto způsobem velmi důmyslně šetří energii. Průměrná hmotnost svišťouna činí asi 8 gramů. Představte si však, že nejmenší známý druh, tedy kolibřík čmelákovitý, má hmotnost pouhých 2,5 gramu! Kolibříci se živí nektarem a z toho důvodu mají dlouhý zobák a lepkavý jazyk. Rosýsi jsou naopak aktivními lovci, lov provozují hlavně za tmy v jeskyních a k popadení oběti využívají echolokaci. Všechny druhy si rovněž doplňují jídelníček hmyzem...

Klecho menší sedící na větvi